| Popis:
Týden po nočním výjezdu na Lysou horu jsem se začal opět připravovat na
její zdolání. Tentokrát to však byl jen první vrchol z trasy nočního
přechodu Lysá hora - Velký Javorník (Veřovické vrchy). Rozhodnutí zda
půjdu nebo ne, dlouho ovlivňovala předpověď počasí. Celý týden
nevěštila nic dobrého. V sobotu ráno, jsem se rozhodl, že i přes
možnost přeháněk vyrazím a případnou malou přeháňku přečkám. Na trasu
jsem nevyrážel sám, neboť jsem se nakonec domluvil s kolegou z práce. V
sobotu po obědě jsem tedy vyrazil autem do Nového Jičína, kde jsem
vyzvedl kolegu a pak jsme odjeli do Frenštátu, kde jsem nechal auto u
známých. Z Frenštátu jsem do Ostravice jeli vlakem. Z Ostravice jsem
již pěšky vyrazili známou trasou na Lysou horu. Na vrchol jsme dorazili
krátce po 17:30. Zaregistrovali jsme se a já jsem si dal polévku na
posilněnou. Přitom jsme narazili na dalšího kolegu z práce a tak jsme
nakonec po 18:15 vyrazili na trasu ve třech lidech. Trasa zpět do
Ostravice, kde byla 1/3 cesty, jsem dorazili po půl osmé. Cesta dále
pokračovala přes rozcestí pod Smrčkem až na Horní Čeladnou, kde u
kapličky jsme se občerstvili a trochu i vydechli. Já jsme si pro
jistotu vyměnil ponožky, protože jsme nechtěl riskovat puchýře. Také
jsme se dovybavili čelovkami, neboť se začalo stmívat. Slunce zapadalo
v době kdy jsme procházeli právě přes rozcestí pod Smrčkem. Z Horní
Čeladné jsme již za šera vystupovali po mně známe trase k rozcestí pod
Malou Stolovou a odtud traverzem okolo Kněhyně na Kněhyňskou louku.
Tato traverzová cesta je dosti těžká, neboť vede v příkrém svahu. Měl
jsem trochu obavy o schůdnosti za svitu čelovek, ale v došli jsme
skupinu lidí před námi a světla bylo nakonec dostatek. Z Kněhyňské
louky jsme pak vystoupili na druhý nejvyšší bod cesty, na Čertův Mlýn.
Zde jsem si oblékl šusťákovou bundu, protože zde nepříjemně foukalo a
já byl po výstupu zpocený. Při sestupu z Čertova Mlýna se mi, hned na
začátku, na kluzkých kamenech, podařilo odrazit koleno a sestup tak byl
velice bolestivý. Naštěstí jsem dokulhal až na rozcestí pod Tanečnici
odkud vedla příjemná cesta až na Poustevny. Zde jsme si opět oddechli,
já si rozcvičil koleno a dooblékl se. Další cesta vedla po známe
hřebenové cestě přes Radegast až na Radhošť. Zde u hotelu bylo
připravené občerstvení. Teplá polévka udělala své a tak jsme v pohodě
pokračovali sešupem po sjezdovce na Vysokou Poľanu, rozcestí pod Černou
horou až na Pindulu. Sestup byl pro mne trochu problematický, neboť se
koleno stále ozývalo. Poslední kopec před Pindulou, vrchol Káni, jsme
obešli a já tak ušetřil bolestivé koleno. Z Pinduly nám zbývalo už jen
pár kilometrů na poslední vrchol na Velký Javorník. Nejprve jsme se
vyškrábali na cestu, která traverzuje vrchol Kyčery. Po této pohodové
cestě jsme došli k dalšímu prudkému stoupáni na rozcestí Pod Kyčerou
nad žlebem. Odtud už to bylo opravdu jen kousek na vrchol Velkého
Javorníku. Na vrchol jsme dorazili krátce okolo 4 hodiny ranní. Zde
jsme obdrželi účastnický list a odznak, dostali jsme také horký čaj. Po
hodině odpočinku jsme se vydali na cestu dolů do Frenštátu. K autu jsme
došli po 6h. Zážitek byl opravdu super a příští rok se přechodu
zúčastním znovu. |
