Popis:
Byl konec února a mne přišel email s nabídkou na otevírání Sázavy. Protože jsem již dlouho uvažoval o tom, že bych moc rád opět vyrazil na vodu, rozhodnut jsem byl rychle. A tak po domluvě jsem v pátek odpoledne 26.3. vyrážel směrem na Brna kde jsem nabral dalšího účastníka (Martin) a s ním jsem pokračoval dále na Vysočinu, kde už čekali zbývající dva cestující (Čelda a Košťál). Nacpali jsme auto vybavením a vyrazili směr Týnec n/S. Do Týnce jsme dorazili k večeru. Nejprve jsme obkoukli situaci a pak postavili stany na tábořišti u řeky. Večer jsme pak vyrazili na večeři do místní restaurace a pak jsme skončili v místní vodácké hospůdce. Mezi 23-24h jsme pak zaléhali do spacáků. Já jsem se hodně navlékl, neboť mám jen tenký letní spacák a teplota v noci u řeky klesla na 6°C. Moc jsem toho nenaspal, nejprve jsem měl problém jak si lehnout na tvrdou zem (už dlouho jsem nespal ve stanu), dále okolní vodáci na tábořišti zpívali (nebo spíš vyli) až do 3h a nakonec jsem musel v 6h vylézt ze zahřáteho spacáku a ulevit mému močovému měchýři. Venku však byla taková "kosa", že mne to dokonale probudilo, a i když jsem zalezl zpět do zahřátého spacáku, tak už jsem nezabral. Po 7h jsme byli už všichni vzhůru a tak jsme posnídali ze zásob a začali balit věci. Nakonec jsme se převlékli do neoprénů, které mi půjčil bratranec. Ráno se k nám také přidal poslední 5 účastník (Koci), který přijel z Prahy. V 9h hodin jsme se přesunuli do Bisportu, kde jsme vyfasovali raft. Původně jsem měli jet na žlutých banánech (žluté plastové Vydry), ale ty půjčují pouze do stavu 150cm. Teď bylo v řece něco málo pod 230cm což je 1.povodňový stupeň a tak několik dnů před tím to Čelda změnil na raft. Po 10h konečně přišel děda Sázava a slavnostně otevřel řeku a my jsme mohli vyrazit. Já jsem byl po 19 letech opět na vodě. I přes vysoký stav vody byla cesta po řece klidná. Téměř všechny jezy se daly sjet bez problému, kromě Kaňova, který je známý svou nebezpečností a byl taky zakázaný pro sjíždění. Po Kaňovu už následoval jez v Krhanicích, po kterém již následuje peřejnatý úsek. V kamenném Přívoze jsem si dali přestávku a posvačili jsme. Další plavba pokračovala přes Žampach, kde je známý viadukt a řeka se zde zařezává do hlubokého údolí. V údolí je mnoho trempských osad, hlavně v Lukách pod Medníkem. Před koncem kaňonu jsme propluli okolo Pikovické jehly, což je špičatá skalní věž oblíbená u horolezců. Pak už jsem přijížděli k mostu v Pikovicích, kde naše cesta končila. Raft jsme předali a převlékli se do suchého oblečení. Počasí nám cestou přálo, kromě několika krátkých přeháněk. Vysoký stav vody způsobil, že i kamenité řečiště bylo bez problémů sjízdné. Po krátké procházce Pikovicemi a pokusu poobědvat jsme nasedli do Posázavského pacifiku a vrátili se zpět do Týnce n/S. Zde jsme v místní restauraci pořádně pojedli a pak už jen zbylo vyrazit zpět k domovu po stejné trase Vysočina - Brno - Fulnek.